Kreditka. Výraz, který u nás zdomácněl často ve smyslu „platební karta“. Ale co je vlastně kreditka? A víte, že existuje debetní karta? Je mezi nimi rozdíl?
Výraz „kreditka“ se často využívá jako označení platební karty. Tedy i té, která nám byla vydána k bankovnímu účtu. Tato karta se však správně označuje jako debetní a s kreditní kartou má společné jen to, že se s ní dá platit.
Hlavní rozdíly:
Debetní karta je vydána k Vašemu bankovnímu účtu. Touto kartou platíte z vlastních peněz, které na účtu máte. Nehledejme logiku ve slově DEBETNÍ, není třeba polemizovat, proč se karta jmenuje právě takto. S významem slova debet (dluh, závazek) její význam souvisí snad jen do té míry, že sami sobě ubíráme z našich peněz. V každém případě neplatíte žádné úroky za to, že jste zaplatili svojí debetní kartou. Nic nemusíte hlídat, ani nic splácet. Zaplatili jste svými penězi. Debetní karta slouží nejen k placení, ale i k výběrům z bankomatů. (Neřeším zde případy, kdy máte na bankovním účtu sjednán tzv. kontokorent, tedy možnost jít „do mínusu“. Zde už úroky za určitých okolností jsou, a když používáte debetní kartu, máte jejím prostřednictvím přístup i k těmto penězům.)
Kreditní karta je rámec peněz, které lze čerpat, ale nejsou vaše. Jedná se tedy o typ úvěru, což je diametrální rozdíl od karty debetní.
Ke kreditní kartě není nutný účet, pokud tedy banka jeho zřízení z obchodních důvodů nevyžaduje. Kreditní kartou vlastně získáváte balík peněz = úvěrový rámec, který používáte. A když jej včas zase na kreditní kartu vrátíte, neplatíte úrok. Tomuto období se říká „bezúročné“. Každá instituce (a karta) má jiná pravidla. Obecně lze říct, že se nejdelší doba pohybuje mezi 42 a 60 dny, ale také to může být jen jeden den, pokud zaplatíte den před datem vyúčtování.
U kreditní karty je riziko, že nestihnete vrátit včas peníze a začnou vám naskakovat úroky. Ty jsou právě u kreditních karet jedny z nejvyšších. Pokud nastane tento případ, pak musíte bance splácet minimální pravidelnou splátku, kde část úroků tvoří poměrně velký podíl. Kreditní karta je tím pádem DRUH ÚVĚRU.
Říká se mu „revolvingový“, tedy možný opakovaně čerpat. Vložíte peníze/splátku a znovu je používáte. Výhodou kreditních karet je to, že po určitou dobu lze bezplatně používat peníze banky (či nebankovní instituce), jak již bylo řečeno. Nevýhodu naopak je, že pokud klient nestíhá splácet, má jeden z nejvyšších úroků na trhu. Pohybuje se až kolem 20 % – 28 % p. a. (roční úrok). S kreditní kartou bývají občas spojeny další poplatky, např. za vedení karty, či za pojištění, což ale bývá volitelné.
Pokud hodně cestujete, možná jste se v zahraničí setkali s tím, že v hotelu nebo autopůjčovně po vás vyžadovali skutečně kartu kreditní, nikoliv debetní. Hotel se tak zřejmě jistí, že banka z klienta peníze „dostane“ aniž by se o tom hotel musel starat. Nabízí-li vám někdo kreditní kartu, zvažte pečlivě, zda ji skutečně potřebujete. A pokud ji používáte, dejte si více práce se sledováním toků na dané kartě.
Využití se nabízí, pokud máte např. firmu, kde umíte své peníze lépe zhodnotit. Pak můžete platit celý měsíc penězi, které patří bance, a svoje využít lépe. A opět jednou měsíčně vše doplatit. Ještě doplním, že i kreditní kartou jde, ve většině případů, platit přes internet. Pozor si však dejte při výběru z bankomatu. Většinou se na tento výběr nevztahuje bezúročné období, takže se vám peníze ihned úročí daným vysokým úrokem.
Takže shrnuto a podtrženo – hlavní rozdíl mezi debetní a kreditní kartou:
Debetní karta – používáte své peníze, takže nic nesplácíte, žádný úrok po vás nikdo nechce.
Kreditní karta – používáte peníze banky. Může to být výhodné, ale může to být i hodně drahé.
Spoluautorkou článku je Helena Asnová.
